Jak jsme zakládali kladenskou osadu

          ,,TRAMP BOYS“

                          Zavzpomínal si kamarád  Bátožník                

   Bylo to krátce po tom, co jsem s Dewim vyrazil na svůj první tramp.

Dewi při jednom našem setkání povídá: ,,Založíme osadu!“ No jo, to je sice hezké, ale zakládat osadu ve dvou lidech, to není zrovna dobrý nápad, myslel jsem si. Dewi, jako když četl moje myšlenky, pokračoval:,,seženu pár fajn kluků a dáme dohromady partu, že padneš na hubu (on řek na držku) a jede se na Berounku!“

  V pátek osmého května odpoledne, jsme se sešli u kladenského autobusu, směr Beroun. Bylo nás pět: Hlinomaz, Procházka, Bušek, Dewi a já. Dohodli jsme se, že vystoupíme v Hýskově a odtud se vydáme proti proudu Berounky, najít vhodné místo k táboření.

Bátožník, Špacír, Vlčák a Zelený Jed, večer před založením osady.

Když jsme se usadili na zadním sedadle autobusu, kluci nacpali své ,,usárny“ do prostoru určenému pro zavazadla. Mimo mě! Můj ranec byl tak velký - prostě se tam nevešel! Po usilovné námaze, k nemalé radosti spolucestujících, se mi podařilo nacpat ho mezi sedadla. A to byl asi první krůček, k mé přezdívce ,,BÁTOŽNÍK“, která mne provází do dnes.

 Když jsme vystoupili v obci Hýskov a hodili torny na záda, stal se zádrhel. Dewi měl na ,,usárně“ velmi dobře nabroušenou sekyru, které bohužel chyběla jedna velmi důležitá věc, kryt ostří! A rozřízl si ruku.

Ale to nás neodradilo v další cestě. Sešli jsme k Nižboru, kde začínaly hluboké křivoklátské lesy, přešli most přes Berounku a šlapali po úzké, prašné silnici ke Žloukovicím.

Po další hodině chůze povídám: ,,klucí, já fakt už dál nemůžu!“ Byl jsem zpocenej jak dveře od chlíva a funěl jak lokomotiva Kladno - Nučické dráhy!“ ,,Bojuj, nejsi paďour“, lichotkou mi povzbuzuje Dewi . Minuli jsme opuštěný malý srub a bublající potůček, vytékající z lesa. ,,Nahoře na stráni by se dalo najít tábořiště“, poznamenal Dewi. Pro mé uši a umdlelé tělo, zněl tento návrh jako rajská hudba! Sebral jsem poslední zbytek sil a hbitě se drápal do příkré stráně, následován ostatními kamarády.

Zelený Jed, Vlčák,Bátožník a Dewi v den založení osady.

,,Tady se utáboříme!“ Kolem les, nikde ani živá duše, pro vodu nedaleko.

Postavili jsme dva stany, nasbírali suché dřevo, zapálili malý oheň. Tábor byl hotov.

(Jó, to bylo ještě v dobách, kdy si tramp v lese, nebo u řeky, mohl bez problémů postavit stan a nebyl hnán do rezervací!)

Večer se pozvolna vkrádal, vysoké stromy prodlužovaly své stíny. Oheň příjemně hřál a za chvíli se nocí nesly melodie trampských písní.

Stáli jsme na vysoké skále nad řekou a dívali se na údolí Berounky. Na druhé straně řeky, v raním oparu se rýsovaly siluety chat. Usedli jsme na skálu a kochali se pohledem na tu ,,Starou řeku“, která pod námi utíkala, jako sám život.  

Náhle Dewi vstal a povídá: ,,Tady založíme osadu a ta skála, se bude jmenovat ,,Skála úmluvy!“

Špacír, Vlčák, Dewi a Zelený Jed na Skále úmluvy.

Všichni jsme povstali a mlčky souhlasili!                                                                                    

A protože jsme byli jenom samí kluci, řekli jsme:,,budeme ,,TRAMP BOYS“. A byli jsme!

Ale tím to neskončilo! Protože šerifem byl zvolen Dewi, vzal si slovo a povídá:,,Jsme trampové, zakládající členové osady ,,Tramp Boys!“ Nebudu mít kolem sebe v osadě Ládíčky, Zdeněčky a Bohoušky (tak jsme se jmenovali)“.

Od té doby, na černé vlajce ,,Tramp Boys“, pod znakem lesní moudrosti září pět bílých hvězd. Symbolizují oněch pět kamarádů, kteří v roce 1959 osadu založili.

Zelený Jed, Vlčák, Dewi, Špacír a  já Conrád. Za krátký čas jsem si však vysloužil novou přezdívku Bátožník. Ale o tom snad někdy později.