Pár řádků od ,,Mařeny“.

V letošním  roce, by se kamarád Mařena z T.O. Rujana dožil sto čtyři let. A tak mě napadlo, zda by se mi nepodařilo najít nějakou

 jeho vzpomínku. Vyráběl ,,fajn“ korbely, dost toho napovídal, ale málo napsal!  A přece!

Našel jsem jednu příhodu, která se stala v prvních letech po založení osady Rujana a kterou popsal před čtyřiačtyřiceti lety v našem osadního plátku ,,Hobo.“ Je o chatě Kostelík , kterou si postavila parta kluků ještě před tím, než stály populární chaty Rujana a Arkona.

              Dewi

   Jak jsme se na boudě vystrašili!                                                                             

zavzpomínal starý tramp  MAŘENA Z RUJANY

      V době, ještě než stála chata Rujana, jezdili jsme do boudy, která pro svůj vzhled dostala název Kostelíček. Byla to chajda z lomenou střechou a neměla půdu. V té chatě bylo zvykem držet večer černou hodinku. Kamarádi si mezi sebou tiše povídali, aby nerušili ty kamarády, kterým se již chtělo spát. Jedné soboty se v boudě sešlo obzvláště hodně osadníků. Kóje, které byly po třech nad sebou, byly plně obsazeny. Několik trampířů již spalo, ostatní si polohlasně vyprávěli.

Tu z ničeho nic zazněl boudou hrůzostrašný výkřik! Podle hlasu jsme poznali, že patří kamarádu Huníkovi, který spal na nejvyšší kóji až u střechy chaty. Hrozně jsme se ulekli a strnuli v očekávání co se bude dít dál! Nic se však již nestalo a tak jsme rozsvítili baterky a celí vystrašení jsme se ptali Huníka co se mu stalo? Po mnoha vzdechách a hekání nám povídá: ,,Zdálo se mi, že jsem zaživa pohřbenej. Když jsem se probudil a šáhnul před sebe, nahmatal jsem dřevěnou stěnu. Když jsem šáh nad sebe, nahmatal jsem šikmej strop. Myslel jsem, že je to víko vod rakve!“

A tak se nakonec náš úlek změnil ve veselý smích!