PŘÍZRAK V HOSPODĚ NA PODKOZÍ

Dewi

Známá trampská sportovní osada ,,Údolí Oddechu“, kde vládl tvrdou rukou sportovec a bouřlivák, nejpopulárnější šerif povodí Rudla Dvořák, trampy zvaný Dandy, leží na Kačáku, poblíž obce Podkozí. Tam v místní hospodě se každou sobotu scházeli trampové.  Usmolenýmy zadky zasedly všechny židle a do pozdních nočních hodin za zvuků kytar, ,,k radosti místních paďourů“ pěli trampské písně.

Zde v této obci, zdědil člen naší osady Tramp Boys, kamarád Vašek Horák zvaný Tom, malý domek, prý bývalý vesnický krámek. Tam jsem s ním a s jeho nerozlučným kamarádem Kaňkurou občas zajeli, když jsme zrovna neměli lepší nápad a nebo když na nás padla ,,lenora“. Oba ti kluci byli ohromní recesisté! Vzájemně se hecovali, i když jeden bez druhého nemohl být.

Do ,,Kvelbu“, jak jsme tuto jednu obyvatelnou místnost pojmenovali, jsme jezdili hlavně v zimních měsících, kdy venku praštěl mráz a omrzaly uši a nosy.

Vnitřek místnosti byl vybaven velmi prostě. Stará skříň, dubový stůl, židle, postel a na stěně několik vycpaných dravých ptáků. Jo a malá kulatá plechová kamínka s dlouhým komínkem. Ta když se rozpálila, bylo za chvíli v místnosti jako na Sahaře! A když jsme k tomu ještě uvařili horký grog, seděli jsme polonazí v ,,trenglích“, brnkali si k tomu na kytary a měli srandu z té zimy venku. Prostě paráda!

Jednoho takového zimního dne, kdy boty přimrzaly k silnici a prsty k sobě, jsme opět zavítali na toto místo. Vše bylo v pohodě až do chvíle, než jsme si chtěli uvařit na sálajících kamínkách, náš oblíbený nápoj - voňavý grog.

,,Není rum! Jsou prázdné!“, zoufale zasténal Kaňkura, když prohlédl všechny láhve stojící v rohu místnosti. ,,Přece tady nebudeme takhle sedět na suchu“, doplnil Tom a zároveň vyslovil i mojí myšlenku. ,,Někdo pro něj musí zajít do místní hospody“, padlo rozhodnutí! Ale nikomu se ven do ledového večera nechtělo. Touha však byla čím dál větší, až Kaňkura neodolal a povídá: ,,Já tam zajdu, ale voblíkat se nebudu!“ ,,Neblbni, chceš dostat zápal plic?“ snažím se mu domluvit. Tom podává Kaňkurovi starý, zaprášený, těžký zimník po dvoumetrovém zemřelém strýci, který sloužil v zimně jako ucpávka nedoléhajících dveří. A k tomu podivnou čepici…

Z místní krčmy zaplněné k prasknutí, zněly kytary a bujaré hlasy. Světlo z oken ozařovalo prostor před hospodou a zmrzlý sníh střílel do tmy třpytivé jehličky.

Náhle se rozlétly dveře! S chladem večera, vstoupila do výčepu podivná postava. Kytary zmlkly! Ticho v místnosti rušil jen dech přítomných. Na okamžik se tajemný host zastavil uprostřed místnosti, zahalen oblakem cigaretového dýmu, jako by zaváhal.

,,Pro Boha, to snad sám ďábel Kačáku“, pokřižoval se šerif Dandy a mozolnatou, asfaltérskou rukou, přikryl na své čadské hrudi šerifskou hvězdu.

Záhadná postava se pomalu blížila k výčepnímu pultu. Zpod ohromného těžkého ,,burnusu“ který visel na pohublé postavě, trčely dvě chlupaté nahé nohy, zasunuté ve žlutých hadrových kostkovaných bačkorách. Kudrnaté černé vlasy, pokrývala placatá, kdysi portýrská čepice, obrácená kšiltem dozadu, z bílým nápisem Potěmkin, v zadu nad kšiltem nápis policie.

,,RUM !“, zaznělo jako švihnutí bičem ztichlou nálevnou. Šenkýř třesoucí se rukou podává láhev žádaného!

Šouravé kroky se pomalu vzdalují a tichnou v mrazivém večeru. Jen skřípot dveří, zůstává jako ozvěna.

Když se Kaňkura vrátil k nám do ,,Kvelbu“ a byl radostně přivítán, povídá: ,,Tam dneska chlastaj nějací samí blbouni. Já nevím, proč na mě tak blbě koukali!“

Poznámka autora: Tento příběh je pravdivý!