Moje malá vzpomínka na starý pardy

                    od Kalendů

   Do pražské hospody ,,U Kalendů“, se nechodilo jenom pít, i když si trochu toho dobrého pěnivého moku nikdo neodpustil. Do této tenkrát snad nejpopulárnější trampské hospody se chodilo hlavně hrát, zpívat a popovídat si s kamarády! Každý týden se tady scházela stará trampská garda, legendy trampingu. A že bylo veselo! Občas jsem tam zavítal i já, o generaci mladší trampský nadšenec         ( prvně jsem byl pozván ), abych zde prožil řadu nezapomenutelných setkání.

    Padesátiny Buřta Brauna, 28. února 1963 v hospodě U Kalendů.

Sedával jsem nad sklenicí piva s Jarkou Mottlem, Jendou Kordou, Arnoštem Mošno-Hamletem, Pedro Muchou. Nebo s Čendou Kopáčkem-Páčkem, zakládajícím členem Ztracenky, se zpěvákem Národního divadla Víchem a jeho bráchou Káčou, smál se s oblíbeným Pepíkem Buřtem Braunem z Údolí mlhy na Kačáku a řadou dalších old pardů. Nemohu zapomenout na Vaška Fliegla-Grizliho, Tomáše Vápeníka a Honzu Kunce ke kterým jsem jezdil na Utah. A na Pavlu Brochesovou! Jak jsem se objevil, hned přinesla nějakou kroniku a musel jsem kreslit!

  Dewi kreslí do kroniky. Nad ním se sklání Pavla Brochesová a Old Jack Hobart.

Tam jsem se seznámil s jednou z největších trampských legend! Old Jack Hobartem, šerifem Hobart campu            ( podšerifa mu dělal Jaroslav Krsek, pozdější ,,generál Packard“), který se stal mým kamarádem do konce svého života (ve svém archivu uchovávám řadu vzácných dopisů, které mi psal).

U Kalendů bylo ,,fajn“. Je škoda, že tito nádherní kamarádi nejsou již mezi námi! Byli to oni, kteří stáli u zrodu trampingu a je škoda, že se na ně již pomalu zapomíná.   

                   Dewi