KAMENITÝ CAMP a T.O.Piráti
Na fotografiích ze setkání v Kamenitém campu ze současnosti se objevuje vlajka osady „Piráti“. Při setkání s kamarádem Ďuznou vznikl nápad popsat co má vlastně tahle osada s Kamenitým campem společného, takže tady se o to pokusím.
Nejprve bych rád napsal krátce o „T.O.PIRÁTI“:
Tři kluci z Kladna a jeden ze Žloukovic zakládají v létě roku 1972 klub „Piráti Amazonky“. Nejstaršímu je 12 let a nejmladšímu 8 let. Inspirací je klub Rychlých šípů a knihy Jaroslava Foglara „Jestřába“, ale snad ještě více příběhy Vlaštovek a Amazonek ze série knih které napsal anglický autor, pan Arthur Ransome.
Jejich první výpravy se odehrávají o sobotách a nedělích a o prázdninách. Základnou jsou Žloukovice, kam Kladeňáci jezdí s rodiči na chaty. Při svých toulkách po okolí objevují nejedno hezké místo a jak je zvykem, dávají těmto místům svoje jména. Tak „vzniká“ Jeskyně Petra Kachny, Jezírko Pstruhů, Skála Bílého Orla, Psí skála, Sherwood a další. Nacházejí také tábořiště které zmiňuje ve svém povídání Ďuzna, takzvaný „Kemp pod skálou U Tří Kamenů“, neboli „Dolní camp“.
V pozdějších letech se klub tak nějak samovolně mění v trampskou osadu a mihnou se v ní i další členové, většinou ale vydrží jenom pár let a tak jádro party zůstává stále stejné. Okolí Žloukovic už je pro trampování „těsné“ a hoši jsou starší a odvážnější, takže osada se vydává na vodácké výpravy a na vandry vlakem do vzdálenějších míst republiky. Občas také za muzikou, na akce jako je Porta, Svojšický slunovrat a podobné.
Aktivní „život“ trampské osady „Piráti“ spěje pomalu do vytracena když členové odcházejí postupně na vojnu a potom zakládají rodiny což přináší všem jiný životní režim a jiné starosti. Myslím si ale, že láska k přírodě, trampingu a k trampské a country muzice v nich všech trochu zůstala, i když jako osada už dnes nepodnikají nic společně. Z období klubovního a trampského života zbývají vzpomínky, fotografie a kroniky.
A nyní už „KAMENITÝ CAMP“:
V první kronice jsem našel zápis o tom kdy jsme „objevili“ Kamenitý camp. Bylo to o prázdninách, ve středu 21.8.1974. Tohle místo nám okamžitě učarovalo, protože nic podobného jsme do té doby neviděli. Hned jsme si ho pojmenovali po svém, jako „Skály Indiánů“. Byly tam tenkrát ešusy, pánev, konzervy, nějaké nože, železničářská lampa a podobné praktické věci. Prostranství před campem bylo vzorně uklizené, pamatuji se na velké ohniště s kamennými sedačkami kolem, stožár na vlajku a o kousek dál kuželky s koulí na laně. Hned při naší další návštěvě, ještě v tomtéž roce, jsme tam objevili jakýsi vyřezávaný malý totem – nebo snad – „bůžka“ - kus dřeva s přibitými uschlými křídly nějakého ptáka. A do toho kusu dřeva byl vyřezán nápis „Kamenitý camp“. Tak jsme se dozvěděli pravé jméno tohoto místa které mu dali jeho zakladatelé a naše „Skály Indiánů“ byly rázem zapomenuty. Zajímavé na tom je, že přestože bylo jasné že camp „žije“ a někdo ho pravidelně navštěvuje, nikdy jsme se tam s nikým nepotkali.
Během dalších let se Kamenitý camp stal místem kam jsme často a rádi zašli při svých výpravách, mnohokrát jsme tam také poseděli a opekli si buřty. Tak jsme mohli sledovat jak se camp a okolí mění, postupně se ztrácely věci a camp už nebyl tak pečlivě udržovaný jako dříve.
V roce 1987 tam naše osada uspořádala výroční oheň (15 let), který byl vlastně spíše posledním symbolickým setkáním. V té době už jsme téměř nic společně nepodnikali. Na památku tohoto setkání jsme nechali v campu malovanou placku s obrázkem mloka. Ten ostatně v campu několik let přebýval, mnohokrát jsme ho tam viděli.
Uběhlo 23 let a já jsem na internetu náhodou objevil stránky „Vandrtorna“, které psali bratři Jardočka a Dědek. A tam se o Kamenitém campu psalo. Bylo to na jaře roku 2010 a já jsem se zrovna chystal strávit několik měsíců ve Žloukovicích. Do Kamenitého campu jsem se vydal. A přihodila se úsměvná věc. Opekl jsem si tenkrát v campu buřty a udělal nějaké fotografie. Chtěl jsem je poslat autorům stránek „Vandrtorna“ s krátkým povídáním nazvaným „Jak vypadá Kamenitý camp dnes“. Potom jsem odešel a asi o dvě hodiny později tam dorazili Jardočka a Dědek, kteří měli ten den stejný nápad jako já. Udělali také pár fotek a večer zveřejnili na „Vandrtorně“ článek „Kamenitý camp - Někdo tady byl“. Hned jsem se k tomu přihlásil a poslal jsem jim svoje fotky. Vyprávění o téhle náhodě bylo později údajně inspirací pro kluky z kapely „Gladly SW“ k napsání písničky „Kamenitej kemp“. Články na Vandrtorně u mě vyvolaly zájem dozvědět se o Kamenitém campu co nejvíc, hlavně o tom, kdo camp založil a kdo tam jezdil. Takže nakonec k mému obrovskému překvapení jsem se dozvěděl, že u zrodu campu byli moji kamarádi Ďuzna a Dědek, kluci které jsem v té době už dlouhá léta znal z Kladna díky trampské muzice. Tím se takříkajíc „kruh uzavřel“. Znali jsme Kamenitý camp a znali jsme se navzájem ale o Kamenitém campu mezi námi nikdy za celé roky nepadla ani zmínka.
V létě roce 2010 byl camp stále stejně krásný ale zapadaný listím a viditelně již delší dobu opuštěný. Brzy jsem tam vyrazil znovu, s kamarádem Pavlem, také členem „Pirátů“. Napsal jsem na kousek krajinky název „Kamenitý camp“ a pověsil to v campu na skálu. Také jsme tam trochu uklízeli, urovnali kameny kolem ohniště a donesli jsme dřevěnou lavičku kterou jsme našli nedaleko campu v troskách spadlého posedu. Začali jsme camp navštěvovat častěji, několikrát do roka. Téměř každý rok tam také chodíme na novoroční procházku, vždy 1.ledna odpoledne.
Tolik asi mé vzpomínky na Kamenitý camp. Jsem moc rád, že po letech to místo znovu ožilo, hlavně díky Dědkovi a Ďuznovi, kteří tam uspořádali několik pěkných setkání lidiček „stejné krevní skupiny“. Díky těmto srazům jsme měli s Pavlem konečně možnost vidět se s kamarády kteří na camp kdysi jezdili, ve stejné době jako my, ale se kterými jsme se tam až neuvěřitelně míjeli.
Pavel.
Příspěvek ném poslal Pavel Eichenmann. Děkujeme.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Přečetl jsem si příspěvek od skupiny Piráti a mám výhrady k popisování vzniku písničky od Glady SW Kamenitý camp. Základ k vzniku k písničce vysvětluje frontmen kapely Glady SW Milan Procházka v předmluvě k písni , kterou si lze poslechnout na Vandrtoulkách (Kladenské kapely - Gladly SW vystoupení v Malostranské besedě) Bátožník