Fechtýři v Semaforu

       FECHTÝŘI VYPRODALI SEMAFOR…

…tak by se to také dalo napsat. Ale buďme skromnější a objektivnější.

Je pravda, že jsme hráli v neděli 27.11 2016 v pražském divadle Semafor. Je také pravda, že bylo totálně vyprodáno a že pořadatelé přidávali židle navíc. Nejsem si už tak docela jist, že diváci přišli jen na nás, protože pořad, ve kterém jsme hostovali se totiž jmenoval „Jazzový štrůdl Evy Emingerové“. A tak když ne kvůli tomu štrůdlu – který byl mimochodem jako od maminky – tak diváci mohli přijít na jednu z předních českých jazzových zpěvaček Evu Emingerovou, nebo na Hot Sisters Trio, možná že přišli na Zdeňka Mertu předního hudebního skladatele filmové hudby a protože dnes sex vládne světem tak jsem si téměř jist, že diváci přišli na Jaroslava Zvěřinu – předního a populárního sexuologa, který dokázal zaujmout svým oborem všechny přítomné, jak ty mladé, tak také ty přes-sedmdesátileté.

V této společnosti jsme se tedy nacházeli a mohu říci, že nám tam bylo příjemně. Přiznávám, že jsem měl trochu trému a dal bych na to krk, že i ostatní Fechtýři. Nejen proto, že nás kromě jmenovaných spoluúčinkujících umělců při naší produkci pozoroval sám pan Jiří Suchý – i když jen z plakátu na stěně – ale hlavně proto, že jsme před třemi týdny obměňovali členskou základnu a to, co jsme si dovolili zazpívat a zahrát v Semaforu, po tak krátkém čase zkoušení, vyžadovalo značnou kuráž. Ta nám, ani po třiačtyřiceti letech hraní zřejmě stále nechybí.

Protože jsem v první písničce nehrál ani nezpíval, tak jsem měl jednu z mála příležitostí poslechnout si, „jak nám to zpívá“. A tak když nás Eva Emingerová uvedla slovy: „Tak Fechtýři, je to vaše“ zůstal jsem v zákulisí a poslouchal.

Z úplného ticha to rozjel Petr Podoba (náš nový basbariton a mandolinista) sólovou slokou acapella songu Cesta z údolí. Do druhé sloky se přidal do lehkého dvojhlasu Mirek Boštík svým baritonem, následován ve třetí sloce tenorem Tomáše Čapka a basem Honzy Jandy, aby ve finálové čtvrté sloce zaplnili Semafor plným sytým čtyřhlasým vokálem…, až mi z toho „lez´ mráz po zádech“. No, a když to na konci „zasekli“, tak byl pět vteřin slyšet jen dozvuk odcházejících tónů…a potom už jen potlesk. 

To už jsem ale pospíchal na podium i já s banjem a Marek Polčič s kytarou a písničkou Blues 40. míle (Highway Forty Blues), kterou otextoval a zazpíval sólově, za doprovodu už celé kapely Fechtýři.

No a jak to dopadlo? Nejsem samolibý, ale myslím, že takový potlesk, jaký jsme sklidili nebyl jen ze slušnosti.

                                                                            Pavel Pánek - Meďák